JAN SKÁLA.

Antonín Klášterský

Z továrny propuštěn že do čes dal školy(J6f) své Skála Jan šel z práce do zpět(J6m) dnes til únavu a jak jej všecko bo(J6f) ty ruce nejce a hlava páž i hřbet(J6m) Po ta chodil již tou cestou ke vsi dlouhou(J6f) vždy k chůzi hvízdal si a lokal v prsa chlad(J6m) kam padal přes den žár a zjařen val touhou(J6f) by ženu viděl a své se smát(J6m) Před prahem chalupy naň vždycky čevali(J6f) z továrny slyšet zvon v samu bylo ves(J6m) vždy šlo mu vstříc a křičelo naň z dáli(J6f) a tatík v náruči je k cha potom nes(J6m) Však dnes tak smut šel a k smrti umdlen z práce(J6f) dnes k prsoum padala mu hlavy vel tíž(J6m) on myslil že své jak mla řekne krátce(J6f) Jsem žebrák na bedra zas vložili nám kříž(J6m) Když jemu v továr o propuš řekli(J6f) Však hladem nezemru vzkřik třesou se hlas(J6m) a mlátil kladivem a bušil jako vztek(J6f) jisker sršících se rozlét kolem jas(J6m) Krev hor jako var se valila mu k hla(J6f) a hněvu svaho mu z oka oheň plál(J6m) on těžce odchal a hlas naha(J6f) a v paži na půl mu škubal kaž sval(J6m) Však ny ochladla krev spě a vře(J6f) jak havran rozepjal svá křídla čelem mrak(J6m) a hlava boles se rozskočit mu chtěla(J6f) tak úzko bylo mu a neslov tak(J6m) On viděl bez práce jak strá v hrozném boji(J6f) o skývu černavou jež poho se psům(J6m) jak žena sla vždy a křeh kte ko(J6f) mu pa na lože zrak zdvi k nebesům(J6m) Je ticho v světnici kde chřadne chladem(J6f) je smut nezpí jak dříve ce den(J6m) teď truhlu nesou sem kam svoje dra kladem(J6f) a den je še tak a svět tak nevlíden(J6m) Tu Skála rukou mách jež rozehnati chtěl by(J6f) svým pevným ramenem ten dotěr much roj(J6m) ty hroz myšlénky jež bzučely mu ve lbi(J6f) tím ce til však jen strach a nepokoj(J6m) Již chatu bezlis u nížto jabloň stála(J6f) v okna klepajíc svou sně vidět moh(J6m) když těžce vyrazil to ze svých prsou Skála(J6f) Je nedám snad ni tak se neodro hoch(J6m) A vešel do jizby dnes nečekali před (J6f) svou ženu pobil a hocha svého bled(J6m) k mamu sklonil se jež rostlo ze dne ke dni(J6f) pak mlčky zamračen si k stolu svému sed(J6m) Však žena sehnula se že ku ti(J6f) nad z prou kolébku kde ležel jejich skvost(J6m) a nohou houpajíc mu seň počla ti(J6f) tím měkkým hlasem svým jenž tratil se a rost(J6m) A pros pís zvuk jenž padal se rtů matky(J6f) a linul dojem k srdci otci šel(J6m) on til jak ten zvuk je neslov slad(J6f) a sva vzneše že tiše oslzel(J6m) Pak zase vzpomněl si co v továr se lo(J6f) jak člověk aby byl ne z krve ale z žul(J6m) co mu vytrpět a sevře pěst smělo(J6f) a ráz dopadla otřásl se stůl(J6m) Ne hrome stokrát ne a byť to život stálo(J6f) mne bude do smrti liti ten hřích(J6m) že chvíli myslil jsem za chleba ti lo(J6f) svou poctivost svou čest a chu svých(J6m)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 16
Celkem veršů: 64
Jamb: 64 (100 %)