BALLADA O ŠAŠKOVI HUMORU.
Měl král jeden šaška. Od kosti
to dobrák byl, přímý a ryzí,
však cítil se ke své žalosti
v té králově zemi tak cizí.
Kam naklonil ucho, bujný zněl smích,
kam přišel, tam hudba a plesy,
od výkřiků rozkoše divokých
se třásly až hluboké lesy.
Však Humoru v oku hasnula zář
a chodil jak obtěžkán hříchem,
a král, jak mu pohléd’ v ztrápenou tvář,
vždy škádlivým napad’ jej smíchem:
„Eh, jsi mi to šašek – aby tě ďas!
Či šaškovi šaška mám vzíti?“
A zasmál se, číši vyprázdnil zas,
že šaška chyt’ v pichlavé síti.
71
„Ty mlčíš, ty vzdycháš, příteli,
jdi, oblec se do kněžské kutny!“
Však šašek jen: „Král-li veselý,
proč šašek by nesměl být smutný?“
Tu stalo se, král že regentů kruh
si vybral, by vládli zaň věrně,
ten právo, ten školy, jiný pak dluh
a s dluhem by spravoval berně.
Rok přelétl zemí. Vzpomněl si král,
že přezvědět musí, jak vládnou;
a se šaškem z hradu vyšel si v dál
a nevzal si družinu žádnou.
Jak v první ves přišel, sedláka zřel,
měl líce tak smutné a bledé,
však divný mu úsměv na ústech tkvěl.
„Hej, sedláčku, dobře se vede?“
– Eh„Eh, nemoh’ jsem zaplatit regentu daň,
a dneska mi odvedli krávu –
pan regent – my všichni se modlíme zaň –
když vezmu to kolem, je v právu.
My všichni ho ctíme hluboce,
on tolik, co otec nám pravý,
že v dobytku právě nemoce,
hned vzal mi jej – pro moje zdraví! –zdraví!“
72
Tu usmál se král, a v druhou šli ves
a lidí dav našli tam hojný.
„Co stalo se?“ – Regent„Regent poslal k nám dnes,
že hochy chce do velké vojny.
– Pan regent je velmi dobrotiv k nám,
jej stojí to škrtnuti brku,
on o děti naše chce starat se sám,
a zbavit nás hladových krků! –krků!“
Tu králi se hněvem zachmuřil hled,
jen chvíli však v davu tom prodlil.
Šli dále. Ves třetí. U chrámu kmet
tam „Díky, ó Bože!“ se modlil.
„Zač děkuješ, starče?“ – Prohrál„Prohrál jsem při,
však v modlitbě děkuji vroucí,
já prohrál, však se mnou žalobci tři,
neb stranou jim vzali vše – soudcisoudci.“
Tu přes čelo králi mrak se již hnal,
to znak byl, že trestat chce viny,
leč šašek? – hleHle, v tváři hrá každý mu sval,
a rázem je docela jiný.
Jak slzami měl by zalitý zrak,
a úsměv přec září mu rtoma:
„Teď pořádek, králi, tak nebo tak,
já cítím se teprv teď doma!“
73