Přednost očí.
Jasný blesk dvou krásných očí
Co můž v světě převýšiti?
Bystrý pohled jesti jemných cytů průvodčí,
Jehož kouzlům vnadným nelze odepříti;
Nic tu zpupná hrdin chlouba sýly,
Tvrdé skály láme často pohled spanilý.
A však ne všem vše se hodí:
Ten se žičí jarním kvítím,
Jinému stín svíží, tomu horko lahodí:
Já se bratří, jenom černých očí štítím,
Temností se jak živ neobírám,
Před stínem a nocý schválně oči zavírám.
71
Modré oči přednost mají,
Barva tatě výtok boží;
Tu tkví na trůnu, v němž safyry se střídají,
Krotkost s krásou, tma jest jí jen za podnoží;
Černý oblak hromy strašné nosý,
Blankyt paprsky libými se honosý.
V modrých očích Milek sýdlí,
Do temnice k Merotovi
Byť i někdy přišel, nenalezna obydlí,
Prchne, jak sy mile šípů nahotoví;
Tuť má ale vábec tento stráži,
Odkud nepozorná srdce střelou poráží.
Sama Lada modré měla
Vyšedši z vln na svět, oči;
Jen když ubohého Adonyse viděla,
Anť se, raněn smrtně, v krvi vlastní točí,
Teprv, aby bole ulevila,
Modrých očí světlo černou rouškou zakryla.
Rcete samy, odkud duše,
Moudrost a vtip výraz béře,
Rcete, pravím, samy, ó vy hrdé černuše!
Kdo nám odemýká k slavným činům dvéře?
I zda zbožná Mudřena to není?
Z jejichž modrých očí všecka plynou umění?
72
Neníli vám ještě dosti,
Poďte semnou do zahrady;
Černý květ jest obraz smutku, modrý milosti;
Pakli dotíráte na příklady:
Poznáteli kvítek: Pomni na mne,
Zdaž ne modrý, zdaž ne krásy náramné?
Proto se však černé svíce
Nehoršete, že modrým hovím,
Nechať blesk váš noční mámí soků tisýce,
Jděte po svých! zlodějkyně temné,
U mne palmu mají oči modré, příjemné.