9. Není to zem, ani nebe zcela,

Jan Kollár

Není to zem, ani nebe zcela, Co se z tváři její vyskytá, Svatost je to, v kráse zavitá, Duše božská v outlé cloně těla; Hned mře láskou, hned zas jakby chtěla Vzhůru letnouť, city zamítá, Do ruk běží, aj v blesk rozlitá – Světy hvězd jí plynou vůkol čela: Ba si tuším všudypřítomnosti Ode bohů samých půjčila, An mi vždy tkví v očích, v obraznosti. Ó rci přece, družko rozmilá! Jsili trupel, ať si trudu spořím, Čili anděl, ať se tobě kořím.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby