9. Není to zem, ani nebe zcela,

Jan Kollár

9.
Není to zem, ani nebe zcela, Není to zem, ani nebe zcela,
 Co se z tváři její vyskytá, Svatost je to, v kráse zavitá, Duše božská v outlé cloně těla; Hned mře láskou, hned zas jakby chtěla Vzhůru letnouť, city zamítá, Do ruk běží, aj v blesk rozlitá – Světy hvězd jí plynou vůkol čela: Ba si tuším všudypřítomnosti Ode bohů samých půjčila, An mi vždy tkví v očích, v obraznosti. Ó rci přece, družko rozmilá! Jsili trupel, ať si trudu spořím, Čili anděl, ať se tobě kořím. [16]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár