13. Růži rovně, když se na usvítě

Jan Kollár

Růži rovně, když se na usvítě Lásky dříve z rosy napije, Pak svůj slunci šarlat rozvije, Tak je k zření ono krásné dítě; Jmění vlastních, nimiž v bolné sítě Srdce lapá, sama nečije, Před tím ruky vinné umyje V nevinnosti, koho raní lítě: Bezvědomě, v citech samostatných, Jako sama krása působí, Nechce chatry křiků neposvatných: Žel jen, že čas nad vší zemskou smělý Krásou panství sobě osobí – Trhej růži, přijdou slunce střely.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby