13. Růži rovně, když se na usvítě

Jan Kollár

13.
Růži rovně, když se na usvítě Růži rovně, když se na usvítě
 Lásky dříve z rosy napije, Pak svůj slunci šarlat rozvije, Tak je k zření ono krásné dítě; Jmění vlastních, nimiž v bolné sítě Srdce lapá, sama nečije, Před tím ruky vinné umyje V nevinnosti, koho raní lítě: Bezvědomě, v citech samostatných, Jako sama krása působí, Nechce chatry křiků neposvatných: Žel jenjen, že čas nad vší zemskou smělý Krásou panství sobě osobí – Trhej růži, přijdou slunce střely. [20]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár