18. Mne již berla náměstníků chánských,

Jan Kollár

18.
Mne již berla náměstníků chánských,
Mne již berla náměstníků chánských,
Ani Harem jejich netěší, Nedbám, kolik ročně z peleší Světu dává rudy Tatra banských;
Aniž se ptám, jakou z břehů manských Loupež veze koráb nejtěžší; Aneb kolik drábů vyhřeší Hejsek, by noc v schůzkách strávil panských: Aniž více vyzvěděti mílomílo, Kde se slavných chová k vidění Fidiasů, Raphaelů dílo; Já mám v rukou Peru, Vlachy, Řecko, Král sem bez vojsk, boháč bez jmění: Mně dal osud v jedné věci všecko. [25]