29. Pěkná bývá cnost i v rouchu sprostém,

Jan Kollár

29.
Pěkná bývá cnost i v rouchu sprostém, Pěkná bývá cnost i v rouchu sprostém,
 Kde tvář s duší stojí v odporu; A však třikrát hodna pozorupozoru, Kde se krása přisestřila k cnostem; Žádné tato, ona proti zlostem Sama v sobě již má podporu, Ona k jedné, tato pokoru K dvěma musí nésti vysokostem: Zde Bůh spolu zbroj i zbraň i kluzké V srdce jedno vložil bojiště: Dlíli boj, – o mlčte prsy uzké! Váháli ta, tím již zahasila Svaté nevinnosti ohniště: Tato tím již téměř zvítězila. [36]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár