42. Darmo lidská peruť za výborem

Jan Kollár

Darmo lidská peruť za výborem Tímto tvorů božských poletí, K jehož tváři mnohá století Shromážděly krásu sličných forem; Jak tu horlí jeden s druhým vzorem, Jak duch viní těla odětí, Kde však nebe, velkou obětí, Učí, coby se vším mohlo zborem: Protož co já smělec koli tanu V básněch krásu její slavících, Jest jen krůpějička z oceanu; Avšak coby Tibru, Temži, Dnistru, Zníti mělo v řečech tisících, To zni aspoň v jedné, Labi, Istru.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby