42. Darmo lidská peruť za výborem

Jan Kollár

42.
Darmo lidská peruť za výborem
Darmo lidská peruť za výborem
Tímto tvorů božských poletí, K jehož tváři mnohá století Shromážděly krásu sličných forem;
Jak tu horlí jeden s druhým vzorem, Jak duch viní těla odětí, Kde však nebe, velkou obětí, Učí, coby se vším mohlo zborem: Protož co já smělec koli tanu V básněch krásu její slavících, Jest jen krůpějička z oceanu; Avšak coby Tibru, Temži, Dnistru, Zníti mělo v řečech tisících, To zni aspoň v jedné, Labi, Istru. [49]