44. Tak teď prostě, a tak jemně stojí,

Jan Kollár

Tak teď prostě, a tak jemně stojí, Ach tak krotce a tak vznešeně, Plná ohně, a tak studeně, Smělá je, a tak se přece bojí; Tak mře želem, tak se k smíchu strojí, Jasným okem tak zří zmateně, Tak chce mnoho, touží skroušeně, Tak nic nechce při vší tužbě svojí: Aj hle modla k tomu hotová, Jak zle, kde dva bohové se sváří, Třetí mezi nimi hospodaří; Leť tam k Tibru s lístkem holubátko, Řka by hned sem přišel Canova, A vzal s sebou mramor, perlík, dlátko.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby