44. Tak teď prostě, a tak jemně stojí,

Jan Kollár

44.
Tak teď prostě, a tak jemně stojí, Tak teď prostě, a tak jemně stojí,
Ach tak krotce a tak vznešeně, Plná ohně, a tak studeně, Smělá je, a tak se přece bojí; Tak mře želem, tak se k smíchu strojí, Jasným okem tak zří zmateně, Tak chce mnoho, touží skroušeně, Tak nic nechce při vší tužbě svojí: Aj hle modla k tomu hotováhotová, Jak zle, kde dva bohové se sváří, Třetí mezi nimi hospodaří; Leť tam k Tibru s lístkem holubátko, Řka by hned sem přišel Canova, A vzal s sebou mramor, perlík, dlátko. [51]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár