55. Není bolest zrádné lásky pouhá,

Jan Kollár

55.
Není bolest zrádné lásky pouhá,
Není bolest zrádné lásky pouhá,
Co mé nářky smutné žalují; Dvě mne střely spolu sužují, A to jedna horší nežli druhá;
Kam jdou nohy, na století dlouhá Neštěstí a hanby vstupují Toho lidulidu, s nímž mne spojují Krev a řeč a zvyků vazba tuhá; Srdce Milek, cesta trápí oko, Stíny zmařeného národu Lezti vida šíře, přeširoko; Ani k nebi obracejí prosbu, K bratrům mimojdoucím nehodu, A těm, co je do ní vrhli, hrozbu. [64]