Tři mne věci, když je spatřím k smíchu
S hněvem spojenému nukají:
První, neznám, jak jí říkají,
Zvíře, které hlavu nosí v břichu;
Pak jsou kovy, které křídel pýchu
K letu vzavše s nebe padají;
A květ, v němž se oči kochají,
Ano smrdí přiložený k čichu:
Ale hněv se blíží k zůřivosti:
Vida lidi, v kterých nebije
Ani k hříchu srdce ani k cnosti;
To jsou, v kterých duše hnije živá,
Hnusné bez balzamu Mumie:
Nebo kdo chce žíti, nech se kývá.