82. Hřích je ovšem velký vražda vzteklá,

Jan Kollár

82.
Hřích je ovšem velký vražda vzteklá,
Hřích je ovšem velký vražda vzteklá,
Krádež, zráda, žhářstvo, otravy: Hodny aby mečem popravy Krev a duše z těla jejich tekla;
I lež, pýcha, závist, svod a změklá Chlipnost číhající na mravy, A jak slují ony ohavy Přišlé na zem z horoucího pekla: Však znám draka s tváří černochudou, Proti němuž tyto úlomky Hříchů, ještě sněhu bělší budou; Ten sám loupí, repce, učí zlému, Bije sebe, předky, potomky, A zní: nevděk ku národu svému. [91]