102. Hory, hory, slyšte, hory skalné,

Jan Kollár

Hory, hory, slyšte, hory skalné, Vstupte vrstvou hora na horu, Stavějte mi řebřík v prostoru, Z níž bych uzřel ono srdce dalné: Hory, hory, slyšte, hory skalné! Řeky, řeky, slyšte, řeky valné, Dřív než jdete v moře oboru, Slitujte se, neste ukoru, Neste jí tam tyto slzy kalné: Řeky, řeky, slyšte, řeky valné! Proč ste ztichli, vějte k ní mé vzdechy Z dálky této, vějte, větrové, Rozdujte své lkáním mojím spěchy: Proč ste ztichli, vějte k ní mé vzdechy! Zchvaťte mne k ní, aneb běžte pro ni, Buď již sami tejní duchové, Nech bouř a tma a strach kroky honí: Zchvaťte mne k ní, aneb běžte pro ni!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby