Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
Bleskem hry snů ranních pokaze,
Tys ó milý, krásný obraze,
První předmět, jenž mi v oči padá;
Tu hned starou srdce tužbou strádá;
V oné opět vězím povaze:
Kde svár, pokoj, slast a nesnáze
V dobu jednu srdce jedno bádá:
Onatě to! vzdychám šeptem lkavým,
Ona to! a v tomto mámení
Líbám jej, s ním smlouvám se a bavím;
Až pak zatím slunce záře zlatá
Obraz v úkaz jasný promění,
Jemuž slouží s Milky Andělčata.