111. Jak se jitro oknem tímto vkrádá,

Jan Kollár

111.
Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
Bleskem hry snů ranních pokaze, Tys ó milý, krásný obraze, První předmět, jenž mi v oči padá;
Tu hned starou srdce tužbou strádá; V oné opět vězím povaze: Kde svár, pokoj, slast a nesnáze V dobu jednu srdce jedno bádá: Onatě to! vzdychám šeptem lkavým, Ona to! a v tomto mámení Líbám jej, s ním smlouvám se a bavím; Až pak zatím slunce záře zlatá Obraz v úkaz jasný promění, Jemuž slouží s Milky Andělčata. [122]