125. Vítej přišlá z dálky lastovičko,

Jan Kollár

125.
Vítej přišlá z dálky lastovičko,
Vítej přišlá z dálky lastovičko,
V krajích těchto slunkem zjařených, Osaď, zděné z hmotů míšených, Nad mým oknem své zas obydlíčko;
Ale prve zleť sem na maličko, Rci mi běh svých letů skušených, Zdaž i mně z těch břehů vzdálených Pověst neseš aneb znameníčko? „I mne křídla tamo nesly chtivá, By sem div ten sama viděla, Jehož krásu celé ptactvo zpívá; Než, ach, blízkost smysly jala teskem, Poselství mi přáti nechtěla Čáka skutku převýšená bleskem.“ [136]