131. Vrchy planí, moře pije do dna

Jan Kollár

131.
Vrchy planí, moře pije do dna
Vrchy planí, moře pije do dna
Čas a všecko změní posléze, Slunce hasí, hvězdy za meze Světa kryje kde směs neurodná;
Po sta bludech přece vnesla svodná Lodí do Itaky vítěze, Sproštěn Prometheus řetěze, V nějž ho krádež ukovala škodná: Snad čas i mé strasti léky chystá, Snad se i mně ještě zlatolistá Palma časem někdy zotaví; Aspoň jazyk lkáti unaví, Srdce nikdý, nebo láska čistá Nezná času ani nezná místa. [142]