Vichru jekem různá skryté moutí
V mraku černém živly obloha,
Zpěvců lesních čeleď ubohá
Teskno v listném schránu hledá proutí;
Oblak hněvný na zem hluché nutí
Kázni plémě, snest ho nemoha:
Tu blesk, hromy, vlny, pro Boha!
Koráb strojte proti zahynutí:
Utulím se, vzdoru k bázni spáře,
Pod dub v šírém poli stojící,
Než tu úkaz množí hrůzu chmury;
Duhu spatřím, na níž v bílém šláře
Růžťkou kyne Mína sedící,
Vystru po ní náruč – Ona shůry: