132. Vichru jekem různá skryté moutí

Jan Kollár

132.
Vichru jekem různá skryté moutí
Vichru jekem různá skryté moutí
V mraku černém živly obloha, Zpěvců lesních čeleď ubohá Teskno v listném schránu hledá proutí;
Oblak hněvný na zem hluché nutí Kázni plémě, snest ho nemoha: Tu blesk, hromy, vlny, pro Boha! Koráb strojte proti zahynutí: Utulím se, vzdoru k bázni spáře, Pod dub v šírém poli stojící, Než tu úkaz množí hrůzu chmury; Duhu spatřím, na níž v bílém šláře Růžťkou kyne Mína sedící, Vystru po ní náruč – Ona shůry: [143]