134. A co teď sem viděl za zázraky

Jan Kollár

134.
A co teď sem viděl za zázraky
A co teď sem viděl za zázraky
Sebrav duši lekem zmařenou, Neuzří sese, pokud zelenou Hvězdu tuto hřejí slunce šlaky:
Neb se zticha tenké zlatomraky Vůkol ní a vůkol rozklenou, Již jen clonu z jejích ramenou, Tvář, šat vidno, pak vše miznou znaky: Jen vůz ještě a dvé hrdličátek, O něž Milek stužky ovinul, Zříti posléz skrz ten živlů zmatek, Schápám se a makám za ní jdoucí, Než jen vůni, v niž se rozplynul, Zanechal ten obraz běloskvoucí. [145]