Plyňte časy, ó plyň k oustí řeka
Spíše mého věku mladého,
Nezáviď mi zisku blahého,
Který na mne v budoucnosti čeká;
Život břímě, smrt je tužbě vděka,
Koj zem nízká srdce jiného,
Mně ať rok se ve dne krátkého
Dobu, a den v okamžení stěká:
Mně cíl vetknul osud do výsosti,
Avšak ona vtiskla pečeti
V každý důvod nesmrtedlnosti;
Jen to chtěl bych ještě věděti:
Zda, když Parka jednou vlákno přetne,
Sám jen duch tam, či i srdce vzletne.