136. Plyňte časy, ó plyň k oustí řeka

Jan Kollár

136.
Plyňte časy, ó plyň k oustí řeka
Plyňte časy, ó plyň k oustí řeka
Spíše mého věku mladého, Nezáviď mi zisku blahého, Který na mne v budoucnosti čeká;
Život břímě, smrt je tužbě vděka, Koj zem nízká srdce jiného, Mně ať rok se ve dne krátkého Dobu, a den v okamžení stěká: Mně cíl vetknul osud do výsosti, Avšak ona vtiskla pečeti V každý důvod nesmrtedlnosti; Jen to chtěl bych ještě věděti: Zda, když Parka jednou vlákno přetne, Sám jen duch tam, či i srdce vzletne. [147]