140. Od té doby, v kterou do mne vyšší

Jan Kollár

140.
Od té doby, v kterou do mne vyšší
Od té doby, v kterou do mne vyšší
Život zřením svojím vdechnula, Duše vazby těla vyzula, Jsoucí Bohu nežli lidem bližší;
Vnitřek můj i hluk je světa tiššítišší, Země s kouzly svými usnula, Ba i láska láskou minula, Jako sluncem hasne hvězda nižší: Pakli přece válku strojí zrádný Milek proti srdce tichosti, Činím jako Moskvan nepřevládný; Nepříteli svému ku posměchu, Abych ještě chránil volnosti, Hlavně házím na svou vlastní střechu. [151]