Šťastnou tedy cestu, básně jdouce
Šťastnou tedy cestu, básně jdouce
Neste pozdravení Slovanům
Všechněm vůkol, zvláště Tatranům,
A pak Čechům, jejich dcerky jsouce;
Přijdeteli k hoře nebo k louce,
K hloží nebo k vonným břečtanům,
Do vsi aneb k soudným měšťanům,
Stůjte o svém pánu toto řkouce:
Jestli co se podařilo jemu,
Hanba vždycky hnětla útrobu,
Jak to skrovné k cíli takovému;
Jestli padl, vyzná bez úžasuúžasu,
Padl, a vsakvšak rovně Jákobu,
S anjelem se pustiv do zápasu.
[162]
(Způsobu Prosodie Dobrov. v těchto znělkách, ne pro přízvučkování, nýbrž jen pro pravidelnější rymování a pohodlnější užívání inversij, zachováno. Mína jest zkrácené milena, milenka. V předzpěvě 69 takto čti: Odrodilí sinové však své sami matce začasto – ).
E: lk + sf; 2002
[163]