2. Mnohý jazyk, Znělky milé, laje

Jan Kollár

2.
Mnohý jazyk, Znělky milé, laje Mnohý jazyk, Znělky milé, laje
Vám jak upýpavým hříšnicem, Že ste jeho útlým žvanicem Košík dali, k tanci s vámi maje; Ale nač se, skřehlost údů znaje, Starec k hebkým vtírá mladicem? Aneb k sněžným blázen hranicem Béře roucho pálčivého kraje? Vy ste, kdo vás bez předsudku cení, Básně, kterým smysel nemizí, Při tom líbých milovnice znění; Buďtež tedy volné tomu zvuku, Který ku slavskému pobízí Plesu vaši Hesperidky ruku. [9]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár