9. Aneb zhořte ňádra, v plápol stlete

Jan Kollár

9.
Aneb zhořte ňádra, v plápol stlete Aneb zhořte ňádra, v plápol stlete
 Jiskrou touto prudce rozžatou, Aneb zmaťte mysel přepiatou, Neb už nelze krýti, co mne hněte; Dítě kojí kvítí, tebe kmete, City vroucí více nematou, Muži žena útlých odplatou Cností krásný věnec štěstí plete: Láskuliž jen věku mladého Zvalby hříchem rozum šalbou mámen, Lásku tuto sardce čistého? Takto toužím v trudné nevoli, Ano blesk dvou liliových ramen Usta zamkne slovem: „Nikoli!“

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár