11. Tři mne věci, když je spatřím, k smíchu

Jan Kollár

11.
Tři mne věci, když je spatřím, k smíchu Tři mne věci, když je spatřím, k smíchu
S hněvem spojenému nukají: PerváPervá, neznámneznám, jak jí říkají, Zvíře jest, jenž hlavu nosí v břichu; Pak jsou kovy, které křídel pýchu K letu vzavše z nebe padají, A květ, v němž se oči kochají, Ano smerdí přiložený k čichu: Ale hněv se blíží k zůřivosti, Vida lidi, kterým nebije Ani k hříchu sardce ani k cnosti; To jsou, v kterých duše hnije živá, Hnusné bez balzámu mumie: Nebo kdo chce žíti, ať se kývá.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár