12. Chtěl sem pěti králů českých trůny,

Jan Kollár

12.
Chtěl sem pěti králů českých trůny, Chtěl sem pěti králů českých trůny,
 Bratrů příchod, Vlastu s Libuší, Chtěl bič boží, kterak do kuší Střely klásti svoje učil Huny; Tatry zlaté, Tokaj, ticho luny Perst se tytýž hráti pokouší, Ale klamné vždycky do uší Mína jen a Mína znějí struny: Slohem prostým bájky, květy, říše Psát se jmu, než péro svévolné Tahy jiné, jiné ruka píše; Ani řeč má s vůlí kráčet neví, A co v spolku lidí nevolné Sardce kryje, kvapný jazyk jeví. [14]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár