49. Jakby všecky cnosti vůkol stály,

Jan Kollár

49.
Jakby všecky cnosti vůkol stálystály, Jakby všecky cnosti vůkol stálystály,
 Když Ji ruka boží tvořila, Ta puk duše v růži nosila, Ta zpěv, ta ples vedla, jiné hraly; Stroj spal ještě, jen se rtíky smály, Houfem chasa božská kvapilakvapila, By veň dar svůj každá vložila, Tvor vstal živý, cnosti odlétaly: Tak vše při Ní útlé, čisté, lehké, Tak vše kryje stydu opona, Že to nelze vypsat ruce křehké; Ve tmě tak z Ní line oslona, Ba i ve dne, jestli při Ní sedím, Radše v slunce než Jí ve tvář hledím.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár