58. Náhoda mně bázlivému krátkou

Jan Kollár

58.
Náhoda mně bázlivému krátkou Náhoda mně bázlivému krátkou
Často cestu k cíli dělala, I dnes vítězství mi dopřála Nade touto svéhlavkyní sladkou; Sála totiž sobě pod zahrádkou Vzívanky mé lože ustlala, Tak že přinucena bývala Ke svým květům přes lavici hladkou: Večer bylo, já jdu do zahrady Přes onuno úzkou lavičku, A hle Ona ven šla právě tady; Byliby sme jistě popadali Oba ve studenou vodičku, Kdyby sme se byli neobjali. [37]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár