Sedmihlásek.

Antonín Bulant

Byl sedmihlásek malý pták, měl žluté peří, černý zrak a zpěv tak milý, tklivý tak! Tam za tím naším hřbitovem, kde mrtvé chladná kryje zem, vždy zpíval na kři bezovém. Kdo za zdí na hrob často klek’ a v modlitbě svůj hledal lék, – byl Jeník, malý sirotek. i slýchal rád tu píseň znít, když na hrob šel se pomodlit, – měl tklivou duši, jemný cit. Tou cestou kolem do polí, kde píseň ptáčka hlaholí, šel jednou Jeník ze školy. Tu krahuj dravý přiletí a ptáčka lapí na sněti a prchá s živou obětí. Měl Jeník sílu, bystrý zrak, i mrštil kámen do oblak – a mrtev sletěl krahuj pták. Než dravce, ptáčka chopil dřív, bylť raněn v křídle, sotva živ, a chvěl se strachem, – jaký div! A sedmihlásek raněný již v kleci visí u stěny, – bylť dravcem letu zbavený. Leč sotva minul letní čas, než přišla zima, přišel mráz, ve křídle rána srostla zas. A ptáček v teplé světnici kouzelných tonů směsicí všem podiv budí na líci. Když ještě venku padal sníh, a ptáky hostil teplý jih, zněl v jeho písni žal i smích. Však nezní víc zpěv Jeníka! Ve prsou bolesť veliká mu ústa k písni zamyká. Mělť Jeník nemoc, – byla zlá! i schřadla líce bujará a Jeník – umřel do jara... Když smrti blízek, sláb a bled ku kleci chýlil matný hled, pěl ptáček v ní už naposled. Den třetí – byla neděle – když přišli k pohřbu přátelé, ven ptáček letí vesele. Spí Jeník svatém na poli a nad ním v bezu vrcholi zas píseň ptáčka hlaholí. A sedmihlásek z jara sem vždy přilétá rok za rokem, kde Jeník v hrobě hlubokém. A sotva slunce z rána zří, hned zpívá, až se sešeří, tam u hřbitova na keři.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

776. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Doslov. (Adolf Heyduk)
  2. U hřbitovní lípy. (Adolf Heyduk)
  3. Ó TI PTÁCI ŠTĚBETÁCI! (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  5. Když se podzim blíží. (Adolf Heyduk)
  6. SLOKY. (František Kvapil)
  7. CO JSEM? (Adolf Heyduk)
  8. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  9. Sežloutlé listí. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PROSLOV. (Adolf Heyduk)