59. Jedenkráte když sen tuhý sklíčil

Jan Kollár

59.
Jedenkráte když sen tuhý sklíčil Jedenkráte když sen tuhý sklíčil
 Její unavené očinky, Polibek sem za půl hodinky Pravoslavský dávati se cvičil; Ne jak Říman, Řek a Němec líčil V básněch, ony vilné šibřinky, Ale čisté, řádné hubinky, Jakových zvyk bratrům Rusům žičil; Totiž takto líbal sem svou družku: Ode čela dolů ku brádce, Potom křížem ode ucha k ušku; Na té cestě dvakráte se přijde K onné růžoplotné zahrádce Rtíků, kde vstříc duše duši vyjde.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár