61. Poněvádž řeč slavskou zde už zmaru

Jan Kollár

Poněvádž řeč slavskou zde už zmaru Oddati zlí lidé věděli, Chodíváme tytýž v neděli K službám božím spolu do Waimaru; Rusi totiž ku věnnímu daru Carevny své dáti hleděli Ještě i ten, že tu stavěli Slavenčině hezký chrám a faru: Tu těch zvuků uchotěšných zněním Sluch i duše naše kojíme, Jež sám Němec chválí s vyteržením; Tu já za Ni, Ona za svou matku V společném a vroucném modlíme Bratrů se a sester ruských zmatku.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

31. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 200. K omluvě svých hříchů namítali, (Jan Kollár)
  2. 196. Neděle nám svatá přemilostně (Jan Kollár)
  3. 155. Teď nám, řekli usta mého družby, (Jan Kollár)
  4. 147. Po úkazu tomto nelaskavém (Jan Kollár)
  5. 374. Co z nás Slavů bude o sto roků? (Jan Kollár)
  6. 4. Se zalíbením na Váceslava (František Jaroslav Vacek)
  7. 217. Když se nade Norimberkem hnula (Jan Kollár)
  8. 206. Když se zatím nohy naše znova (Jan Kollár)
  9. Mezi zn. 61. a 62. Nejen zvláštní v blízkost její plete (Jan Kollár)
  10. 153. Nazejtří když slunce blesky v dcerku (Jan Kollár)