217. Když se nade Norimberkem hnula

Jan Kollár

Když se nade Norimberkem hnula Vozba, postoj! káži Milkovi, Totě vzácné město Slavovi, Jakby duše má je pominula? Zde hle znikla někdy Zlatá Bulla, Díka čtvertému buď Karlovi, Tomu slavské řeči otcovi, Jehož vůle k Němcům takto slula: „Vy, co nade Slavy panujete, Králi, volenci a knížata, I řeč jejich znejte, mluvte, ctěte!“ Ovšem! dí tu Milek vtipem božským, To už věci žádá podstata, Pak jde dále k horám Krakonošským.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

6. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 191. Navštívení krátké dovolte mi (Jan Kollár)
  2. 134. V procházce té když sme přešli horu, (Jan Kollár)
  3. 516. A vás jaká, Miloto, sem z Dědic (Jan Kollár)
  4. 153. Nazejtří když slunce blesky v dcerku (Jan Kollár)
  5. 61. Poněvádž řeč slavskou zde už zmaru (Jan Kollár)
  6. 17. Jako chodí opuštěná mati, (Jan Kollár)
  7. 206. Když se zatím nohy naše znova (Jan Kollár)
  8. Ó NINIVÉ! (Karel Dostál-Lutinov)
  9. 230. Tožť jest onna veleslavná Praha, (Jan Kollár)
  10. Mezi zn. 61. a 62. Nejen zvláštní v blízkost její plete (Jan Kollár)