127. Ai, ty Labe, proč tak selzou mutnou

Jan Kollár

127.
Ai, ty Labe, proč tak selzou mutnou Ai, ty Labe, proč tak selzou mutnou
 Měníš zlaté vluny v kaliště? Zdaž si pilo někde z bojiště, Čili zpláklo z kořen Hora Kutnou? „Ne, já vinu skrývám v sobě smutnou, Záštně Slávy synů roztříště, Ach snad více než mé řečiště Písku nosí, vraždou přeukrutnou: Břehy oba, k ústí od studnice, Věky ode časů pohanských Lkají, na mne světu žalujíce,“ Hřích to ovšem, a však utři líce, Budiž jménem bratrů Slovanských Milost tobě, ale nehřeš více!

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár