149. Když se s nimi do rozmluvy dáme,

Jan Kollár

Když se s nimi do rozmluvy dáme, Jeden z nich nám podá diploma, Takto znící: „Budiž vědomá Věc ta všechněm, co zde zavíráme; Že my Slávy dceru uznáváme V tom všem dědičkou, co pohroma, Zvláště zlost nám Němců lakomá, Vzala, a nač nárok vždycky máme; Právo naše přenášíme na ni, Poručenstvím tímto pečetním Nápadnicí činíc Ji a paní.“ Milek i hned po obloze světlé Letěl s písmem tímto pamětním K onné Daphně slavské z lípy zkvětlé.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

52. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 153. Nazejtří když slunce blesky v dcerku (Jan Kollár)
  2. 516. A vás jaká, Miloto, sem z Dědic (Jan Kollár)
  3. 17. Jako chodí opuštěná mati, (Jan Kollár)
  4. 204. Převelikou škodu způsobilo (Jan Kollár)
  5. 84. Jako lípa, jenž se ve chrastině; (Jan Kollár)
  6. 134. V procházce té když sme přešli horu, (Jan Kollár)
  7. 139. Nastojte! co vidí oko moje? (Jan Kollár)
  8. 191. Navštívení krátké dovolte mi (Jan Kollár)
  9. 218. U pomezí, když sem z vozu zkročil, (Jan Kollár)
  10. Nápis na sochu Karla IV., (Karel Havlíček Borovský)