218. U pomezí, když sem z vozu zkročil,

Jan Kollár

U pomezí, když sem z vozu zkročil, Spatřil vysoké sem dubisko, Na jehožto větvech chlapisko Sedě blízkou na Slávii bočil; Kolikráte krásu její zočil, Omdlel, slintal, dostal kašlisko, „Hle to jest bůh Němců Tuisko“ Tak mi Milek do otázky skočil: On chtěl Slávu najperv ženou, nyní, Když mu košem dala, mudruje Učiniti svou ji otrokyní; Než i láska i hněv šálí darmo, Dříve soka závist zmorduje, Nežby nesla sousedka to jarmo.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

152. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 107. Všecken oděv kroje německého (Jan Kollár)
  2. 84. Jako lípa, jenž se ve chrastině; (Jan Kollár)
  3. 476. K rozkošným sem přišla nyní tyncům, (Jan Kollár)
  4. 516. A vás jaká, Miloto, sem z Dědic (Jan Kollár)
  5. 156. Tuto Milek na člun rukou sáhnul (Jan Kollár)
  6. 109. Vyšel sem dnes ráno na zelenou (Jan Kollár)
  7. 17. Jako chodí opuštěná mati, (Jan Kollár)
  8. 383. Všecky za mnou neřesti se vlekou (Jan Kollár)
  9. 60. Jak klevety rostou. (František Zdobnický)
  10. 206. Když se zatím nohy naše znova (Jan Kollár)