218. U pomezí, když sem z vozu zkročil,

Jan Kollár

218.
U pomezípomezí, když sem z vozu zkročil, U pomezípomezí, když sem z vozu zkročil,
Spatřil vysoké sem dubisko, Na jehožto větvech chlapisko Sedě blízkou na Slávii bočil; Kolikráte krásu její zočilzočil, Omdlel, slintal, dostal kašlisko, „Hle to jest bůh Němců Tuisko“ Tak mi Milek do otázky skočil: On chtěl Slávu najperv ženou, nynínyní, Když mu košem daladala, mudruje Učiniti svou ji otrokyní; Než i láska i hněv šálí darmo, Dříve soka závist zmorduje, Nežby nesla sousedka to jarmo. [119]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár