224. Žaluj sardce pustým těmto hradům,

Jan Kollár

224.
Žaluj sardce pustým těmto hradům, Žaluj sardce pustým těmto hradům,
 Nedej smutku ducha týrati, Lásce studno k lidem volati, Upěj tedy cestám, řekám sadům; Hlas tam obrať oněm ku pokladům, Jež sem v dálce musel nechati, Ba i těm se pokus vyrvati, Jako trápným Laokoon hadům: Pahorky ty zapomeň a města, Které tím se více zbližují, Čím dál vede oči od nich cesta; Jako jelen poraněný brokem, Když se nohy ujít snažují, Spěšnějším smert chvátá za ním skokem. [122]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár