267. Tatranskou když Vratislavu zříme,

Jan Kollár

267.
Tatranskou když Vratislavu zřímezříme, Tatranskou když Vratislavu zřímezříme,
 Večer stíny sypal v přírodě, Tu bouř vluny metá do lodě, Ano Milek unavený dříme; Toneme, hej! prociť Pobratíme! Tak dím v strachu jemu lahodě, On vstav za ruku mne po vodě vede, až se břehu dopídíme: Sotvy že den odkryl noci roušku, Šli sme najperv Česko-Slovenskou V tomto městě navštíviti Crušku: Pak sme oči Tatrou révovlasou Pásli, jenž mou duši mládenskou Někdy pět let šlechtila zde krásou.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár