306. Onna lípa, kde sme mnohé ráno,

Jan Kollár

306.
Onna lípa, kde sme mnohé ráno, Onna lípa, kde sme mnohé ráno,
Mnohý večer krásný probděli, Onna lávka pod ní v jetelí Tam jsou ještě, těmť Ji zříti přáno; Jak tam nemá bohům býti lkáno, Kde se proti sobě opřeli, A co jeden sardci udělí, Vzdorou jiných stromům bývá dáno: A však blaze, kdo se volně vyhne Tam, kde nebe válčí se zemí, V tísni jich kdo upadlého zdvihne? Ticho tedy ztratolkavé zpěvy, Snáze truchlý nářek oněmí, Krotkost mírní samých bohů hněvy. [165]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár