329. Jako smutně lesní holub upí

Jan Kollár

Jako smutně lesní holub upí Po širokých vůkol dolinách, Když ho skrytý v nebe modřinách Jestřáb chvatem družky věrné zloupí; Na verch dubu najvyššího vstoupí, Volá při rozsedlých skalinách, K hnízdu letí, anť ho v křovinách K větší strasti zmámil ohlas tupý: Tak já rovně opuštěný kvílím, Od Dunaje k pouštěm rozmařilým, Odtud běžím lkáti ku Tatrám; Ale darmo ztrátu vypátrám, Neb to mi snad, co mé sardce tratí, Ani sama Kaša nenavrátí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby