329. Jako smutně lesní holub upí

Jan Kollár

Jako smut les holub u(T5f) Po širokých kol dolinách(T5m) Když ho skry v nebe modřinách(T5m) Jestřáb chvatem družky věr zlou(T5f) Na verch dubu najvyššího vstou(T5f) Vo při rozsedlých skalinách(T5m) K hnízdu le anť ho v křovinách(T5m) K větší strasti zmámil ohlas tu(T5f) Tak rov opuště kvílím(T5f) Od Dunaje k pouštěm rozmařilým(T5f) Odtud žím lkáti ku Tatrám(T5m) Ale darmo ztrátu vytrám(T5m) Neb to mi snad co sardce tra(T5f) Ani sama Kaša nenavrá(T5f)