329. Jako smutně lesní holub upí

Jan Kollár

329.
Jako smutně lesní holub upí Jako smutně lesní holub upí
 Po širokých vůkol dolinách, Když ho skrytý v nebe modřinách Jestřáb chvatem družky věrné zloupí; Na verch dubu najvyššího vstoupí, Volá při rozsedlých skalinách, K hnízdu letí, anť ho v křovinách K větší strasti zmámil ohlas tupý: Tak já rovně opuštěný kvílím, Od Dunaje k pouštěm rozmařilým, Odtud běžím lkáti ku Tatrám; Ale darmo ztrátu vypátrám, Neb to mi snad, co mé sardce tratí, Ani sama Kaša nenavrátí.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár