331. O ty, v kterém každodenně klekám,

Jan Kollár

331.
O ty, v kterém každodenně klekám, O ty, v kterém každodenně klekám,
 Chráme přirození důstojný! Tebe ještě mám, i odbojný I když osud ukrocený čekám; Tu sám vůkol vzhůru, dolů těkám, Strom mne v náruč přijme pokojný, Léky chystá kvítek opojný, Větrům lkání, selzy dělím řekám: Ukojiv žel v sladkých snách se žičím, Volnou, na jediné návěští, Světy tvořím myslí, světy ničím; Až mne, tváři vyjasnivše bledou, Sletlí těšitelé nebeští Z ráje opět do života vedou.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár