332. Život můj jest potok bez řečiště,

Jan Kollár

332.
Život můj jest potok bez řečiště, Život můj jest potok bez řečiště,
Od těch časůčasů, co sem bez lásky, Květ jest bez vůně, a obrázky Bez barvy, a bez vod temeniště; On jest slunce zimní, jenž se blyště Nehřeje zem ani procházky, On jest pro rozpaky, otázky, Pochyby a bludy učiliště: Jako Ovid na Dunajských březích I já žiji v smutném vyhnanství, V sočných těchto Getů, Traků mezích; Osud však mi, bohdá, v dobu skrovnou Vrátí, nejen Římu měšťanství, Než i Vlachy s jejich císařovnou. [178]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár