335. O bych mohel tajmo na se vzíti

Jan Kollár

335.
O bych mohel tajmo na se vzíti O bych mohel tajmo na se vzíti
 Jelena noh rychlých podobu, Šelbych cválem onu ozdobu Luk a hájů, řek a břehů zříti; Pod zemí bych až k ní volil jíti, Plulbych mořem v ryby způsobu, Ažbych tam stál, změně osobu, Kde svým chodí květům vodu čříti; Kýž se v orla, jenž se pod nebesa Šíře, dále vznáší, obrátím, Tambych letěl přes houšť, verchy, plesa; Ale nelzeť ještě osud hnouti, Blaze, že tam konám prozatím V noci ve snách, ve dne v duchu pouti.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár